Toto je katastrofa. To znamená, že obvinění představitelů Církve z krytí pedofilních a jiných deliktů jsou opodstatněná, a nejsou způsobena selháním jednotlivců, ale jsou institucionální povahy. Vatikán opravdu ovládla "zlovolná sekta". Maran atha!
V podstatě totéž, co uvedla Gemini (to jsem tedy neuvedl). Rozdíl je v tom, že uvedla také proč, jaké jsou důvody. Vědění není o věření, vědění je o znalosti důvodů.
Nevím, zda si rozumíme - podle mne je AI velmi dobrý zdroj informací o tématu, o kterém mnoho nevím - běžně dostupné informace vám shromáždí na jedno místo, místo abych je zdlouhavě vyhledával, když ani nevím, kde se nachází. I v případě, že o daném tématu "něco víte", vám může pomoci v konfrontaci vašeho pohledu s fakty, se kterými jste se nesetkali. V tomto je - podle mne - neocenitelným pomocníkem. Obecně by se dalo říci, že pokud je nějaký fenomén, k jehož vysvětlení jsou k dispozici rozporuplná fakta, tak jsou v podstatě dvě možnosti: 1. Rozpor mezi fakty je projevem paradoxu, a to nás vede k tomu, že realitu lépe pochopíme 2. Zastánci krajních stanovisek vytěsní tu "nepohodlnou" část faktů a do krve se rozhádají. Hezký den.
Položil jsem AI otázku: "Je možné, že by si to ty děti všechno vymyslely?" Odpověď: Otázka, zda si šestice tehdejších dětí (ve věku od 10 do 16 let) celý fenomén jednoduše vymyslela, je ústředním bodem debat od samého počátku v červnu 1981. [1, 2] Podle závěrů vatikánských komisí, lékařských expertíz i psychologických posudků je verze, že šlo o předem promyšlený, vědomý podvod ze strany dětí, prakticky vyloučená. Vatikánská vyšetřovací komise vedená kardinálem Ruinim dokonce odhlasovala, že prvních sedm zjevení (od 24. června do 3. července 1981) má nadpřirozený charakter. [1, 2] Vědci a církevní vyšetřovatelé dospěli k závěru, že děti si událost nevymyslely, na základě několika klíčových argumentů: 1. Reakce pod hrozbou komunistického režimu Zjevení začala v komunistické Jugoslávii, kde byl jakýkoliv náboženský projev tvrdě potlačován. Děti i jejich rodiny byly okamžitě vystaveny brutálnímu tlaku tajné policie (UDBA), výslechům, hrozbám vězením a nuceným psychiatrickým vyšetřením. Pokud by šlo o dětský výmysl nebo hru, pod tímto obrovským strachem a psychickým nátlakem by se skupina šesti dětí velmi rychle rozpadla a někdo z nich by se přiznal. Oni však i přes riziko pronásledování trvali na svém. 2. Rozsáhlá lékařská a psychiatrická vyšetření Vizionáři byli v průběhu let podrobeni bezprecedentnímu zkoumání mezinárodními týmy lékařů (především z Francie a Itálie), psychiatry, neurology a radiology. Ti je zkoumali přímo během stavu tzv. extáze (tranzu): [1] Absence patologie: Psychiatři vyloučili kolektivní halucinace, hysterii, schizofrenii i jakékoliv jiné psychické poruchy. Děti vykazovaly naprosto zdravé, normální psychologické profily. [1] Fyzické anomálie během extáze: Přístroje zaznamenaly, že v momentě, kdy děti tvrdily, že vidí Pannu Marii, jejich mozky vykazovaly specifické vlny (receptivní alfa vlny), které neodpovídaly spánku ani běžnému bdění. [1] Ztráta citlivosti na bolest: Lékaři prováděli testy, kdy dětem během extáze pálili kůži, píchali je jehlami nebo jim těsně před oči svítili ostrým světlem. Děti vůbec nereagovaly, nemrkaly a jejich zornice se stahovaly jinak než za normálního stavu. Takovou reakci nelze vědomě předstírat. [1, 2] Jaké jsou tedy alternativní teorie? (Pokud to nebyl podvod dětí) Vzhledem k tomu, že vědomý podvod dětí byl vědecky vyloučen, debata se posunula ke třem dalším možným vysvětlením: 1. Verze biskupa Žaniće – Manipulace dospělými: Tehdejší biskup z Mostaru byl přesvědčen, že děti si zjevení nevymyslely, ale staly se nástrojem manipulace ze strany hercegovinských františkánů (zejména Tomislava Vlašiće a Joza Zovka). Podle této teorie františkáni využili počáteční dětskou fantazii či náboženský prožitek a systematicky děti navedli k tomu, aby skrze poselství obhajovaly zájmy řádu v konfliktu o farnosti. 2. Verze Vatikánu (Ruiniho komise) – Rozdělení na dvě fáze: Vatikán po podrobném zkoumání přijal teorii, že na samém počátku (prvních 7 dní) šlo o autentický, nadpřirozený duchovní zážitek dětí. Avšak všechna další tisíce zjevení, která trvají až do současnosti, jsou již považována za problematická. Komise naznačila, že v pozdějších letech se do fenoménu vmísily ekonomické zájmy (turismus), vliv duchovních vůdců a podvědomá lidská potřeba vizionářů v tomto stavu pokračovat. 3. Teologicko-psychologická teorie: Někteří teologové pracují s variantou, že děti prožily hluboký vnitřní mystický zážitek (subjektivní vizi), který však v průběhu let začaly nevědomky směšovat s vlastními myšlenkami, obavami a přáními lidí kolem nich, což vysvětluje faktické omyly a rozpory v poselstvích. [1, 2, 3, 4] Shrnuto: Představa, že si šest vesnických dětí sedlo a vymyslelo celosvětový náboženský podvod, který dokázal desítky let unikat moderním lékařským přístrojům a detektorům lži, neodpovídá zjištěným faktům. Skutečný problém Medžugorje neleží v tom, zda děti lhalo na začátku, ale v tom, co se s jejich příběhem stalo v následujících letech, kdy do hry vstoupila politika, peníze a neposlušní řeholníci.
Tím nechci zpochybnit, že existují vedlejší, negativní, účinky těch vakcín - je třeba zvážit rizika: - zda a jak moc mi nemoc, proti které zvažuji očkování, hrozí, jak závažné má dopady - jaké dopady mají vedlejší účinky vakcíny - jak dlouhou imunitu vakcinace poskytuje (celoživotní, na 15 let, na 6 měsíců?) - jakým způsobem mohu eliminovat vedlejší účinky Já osobně přicházím do kontaktu s koňským hnojem, očkování proti tetanu poskytuje dlouhodobou imunitu a navíc vstupujeme do období, kdy možná nebude zaručena dostupnost špičkové zdravotní péče - proto se proti tetanu očkovat nechám (vyprší mi to příští rok). Na chřipku nebo covid jsem se nikdy očkovat nenechal. Jak je možné eliminovat riziko vedlejších účinků? - na očkování jít skutečně zdravý - pokud se cítím, že na mě něco leze, ale do práce chodím - ODLOŽIT !!! Nekompromisně! Jít na to alespoň měsíc po tom, co se začnete cítit zdraví. Pokud má ta nemoc závažnější průběh - dlouho trvá, vysoké horečky, přetrvávající slabost - odložit o půl roku nebo o rok. - řada vedlejších účinků má původ v zánětu, který očkování způsobí - riziko propuknutí zánětu eliminuje dostatečná hladina vitamínu D3 - až na vás poleze nějaká viróza, tak si vyzkoušejte, na jakou denní dávku D3 váš imunitní systém zareaguje a viróza vás během 2 - 3 dnů opustí - lidé mohou mít různou vnímavost vůči tomuto vitamínu. A touto denní dávkou se pak 3 - 4 dny před očkováním "nadopujte". POZOR! U jednorázové (několik dnů) zvýšené dávky vitamínu D3 (nad 4 000 UI/den) to nutné není, v případě dlouhodobějšího užívání je nutné k D3 brát také K2 a hořčík. D3 totiž uvolňuje do krve vápník a K2 umožňuje jeho ukládání tam, kam patří - do kostí a zubů (pokud se vám lámou zuby - zbystřete!) Pokud byste K2 nebrali, vápník by se ukládal kam nemá - do cév, do měkkých orgánů atd. Hořčík je potřeba k přeměně D3, kterou berete, na aktivní formu (kalcitriol). Pro informaci - lidé mohou mít různou vnímavost pro D3, např. co trpí autoimunitními nemocemi, ji mají k němu nízkou vnímavost, pak např. podle Coimbrova protokolu (u nás neschválená metoda) berou desítky tisíc jednotek D3 denně (pod lékařskou kontrolou) - je potřeba najít si tu "svou" dávku, na kterou tělo reaguje.
Podrobněji období po zavedení vakcinace (opět dle Gemini): 1. Éra bez očkování (20. až 40. léta) V této době byla roční hlášení v českých zemích stabilně vysoká. Infekce postihovala lidi všech věkových kategorií pracující v zemědělství, průmyslu i děti při běžných venkovních hrách. Průměrný roční výskyt: 600 až 900 případů Úmrtnost: Velmi vysoká, přibližně 300 až 400 lidí ročně podlehlo nákaze (úmrtnost dosahovala 40–50 %, protože chyběla intenzivní medicína a plicní ventilace). 2. Zavádění očkování u dětí (50. léta) V tomto desetiletí nastal historický zlom. V roce 1953 bylo v Československu zavedeno povinné plošné očkování dětí. Statistika začala prudce klesat, ale nemoc se stále držela u dospělé generace. 1951: 500 případů / 140 úmrtí (poslední roky před vakcínou) 1953: Zahájeno plošné očkování dětí 1957: 118 případů / 65 úmrtí 1958: Zavedena kombinovaná trojvakcína (záškrt, tetanus, černý kašel) 3. Stabilizace a přetrvávání u dospělých (60. léta) Děti byly chráněné, ale dospělá populace (zejména ročníky narozené před rokem 1945) neměla protilátky. Tetanus se stal nemocí starších lidí pracujících na zahradách. Průměrný roční výskyt v 60. letech: 60 až 90 případů ročně 4. Celonárodní proočkování dospělých (70. léta) Hygienici se rozhodli tetanus zcela vymýtit. V letech 1974–1976 proběhla masivní kampaň, kdy byli povinně přeočkováni všichni dospělí obyvatelé ČSR. Před rokem 1974: kolem 40–50 případů ročně. Po roce 1976: Výskyt okamžitě spadl na jednotky případů za rok (většinou pod 10 případů). 5. Současný stav (od 90. let do roku 2026) V posledních třech dekádách se tetanus v ČR stal raritou. Od roku 1995 se roční výskyt pohybuje v rozmezí 0 až 4 případy ročně. [1] Rok Počet případů v ČR Poznámka / Specifikum 1995–2000 0 až 2 ročně Výhradně starší osoby s propadlým očkováním. 2001 3 případy Ojedinělý lokální výkyv. 2002–2014 0 až 1 ročně Téměř stoprocentní kontrola nad nemocí. 2015 1 případ Starší pacient. 2016 1 případ Starší pacient. 2017–2018 0 případů Absolutní nula v celé ČR. 2019 1 případ 3leté neočkované dítě (infekce z nerezové knoflíkové baterie v nose). 2020–2021 0 případů Bez jediného výskytu. 2022 2 případy Senioři (75–80 let), z nichž 1 člověk zemřel. 2023–2025 0 případů Bez nálezu. 2026 (dosud)1 případ Muž (48 let) z Moravskoslezského kraje s tržnou ranou na hlavě, bez praktického lékaře a anamnézy očkování. Dělejte jak myslíte, ale před r.1989 byla statistika zakázaným oborem, protože nekecá.
Dovolím si polemizovat - výskyt tetanu v českých zemích ve 20. století dle Gemini: Analýza vlivů: Co kdy způsobilo pokles? 1920–1938 (Stabilní hrozba, mírný vliv mechanizace): V meziválečném období se křivka téměř nehýbe (drží se mezi 800–900 případy ročně). Pokles je sotva znatelný. Právě zde se projevuje jen velmi pozvolný ústup koní z městské dopravy a mírné zlepšení hygieny ran, ale v zemědělství je riziko stále obrovské. 1939–1945 (Válečné období a protitetanové sérum): Zde křivka civilních případů mírně klesá k hranici 700 případů. Nedochází k nárůstu, protože se plošně zavádí krátkodobé koňské sérum (pasivní imunizace antitoxinem). Každý lékař v nemocnici při jakémkoliv vážnějším úrazu automaticky píchá sérum. To sice člověka neochrání trvale, ale zabrání rozvoji nemoci z daného zranění. 1946–1952 (Poválečný rozvoj a hygiena): Počet případů klesá ze zhruba 640 na 500. Zde se projevuje masivní nástup traktorů (skutečný úbytek koní v zemědělství), dostupnost penicilinu a centralizace medicíny (lidé rodí v nemocnicích, nikoliv doma, čímž téměř mizí novorozenecký tetanus). 1953–1956 (Zavedení vakcíny – nejstrmější pád): Teprve zde vidíme ten skutečný zlomový propad. V roce 1953 je uzákoněno povinné plošné očkování dětí tetanickým toxoidem. Během pouhých 3 let (1953 až 1956) padá počet případů o více než dvě třetiny (z cca 420 na 130 případů ročně). Vakcína totiž na rozdíl od séra vytváří dlouhodobou, aktivní imunitu.
"...ticho je řeč budoucího světa...pokora je oblečení, které nosí sám Bůh...aby naše srdce hořelo soucitem ke všemu, co stvořil..." Krásné, prosté myšlenky, jdoucí k podstatě...
Položme si otázku - jaká je hlavní příčina toho, že zjevení Panny Marie v Medjugorji nemůže být uznáno za pravé? No přece to, že nejsou ukončená, že ještě stále určitým způsobem trvají. Je to stejné, jako když někdo, byť by byl sebesvatější, ale stále žije, také nemůže být prohlášen za svatého. Ale kdykoli, kdyby se vyskytl zjevný a jednoznačný rozpor s věroukou, je možno vyhlásit, že nejsou od Boha. Kdykoli během těch 45ti let, co ta zjevení probíhají.
To je otázka, proč vlastně lidé přestali chodit na mše. Reverzní otázka by byla, proč vlastně dříve na ty mše chodili, když jim většina nerozuměla. Proč i ti poměrně vlažní křesťané chodili o velkých svátcích na mši? Mezi celou plejádou důvodů, které neznám, je jeden, který jsem před časem pochopil na jedné "tradiční" mši o vánocích - to byla opravdu bohoslužba sloužená skutečně povznášejícím způsobem. Ale pozor - to nebylo jen o tom, co dělal nebo nedělal kněz a přisluhující u oltáře - významnou část slavnostního rázu této mše zajišťovali laici - varhaník, dva sbory zpěváků, další hudebníci. Byl to skutečně ohromující kulturní zážitek. Jestliže se volalo po širším uplatnění aktivity laiků při mši a toto se de facto zrušilo, tak se Církev nestřelila jen do obou nohou, ale rovnou do břicha. A kupodivu to souvisí i s tím, co tvrdí titulek příspěvku, pod nímž diskutujeme - "Novus Ordo vychází z církevní tradice a respektuje ji". Tak se na to podíváme. Církevní tradice navazovala na počátku na Židovskou tradici, ve které se bohoslužby konaly v Jeruzalémském chrámě - a ten byl poměrně výrazně strukturován - od nádvoří pohanů (kam mohl úplně každý), přes nádvoří žen (přístupné rituálně čistým židovským mužům a ženám), nádvoří Izraele (přístupné rituálně čistým mužům) a nádvoří kněží po vlastní svatyni, která byla rozdělena oponou, a do vzniklého prostoru velesvatyně vstupoval pouze velekněz a to jen jednou ročně. Obdobnou strukturu můžeme vidět i v dřívějším uspořádání liturgického prostoru v křesťanských (katolických) chrámech - chrámová loď pro laiky, presbytář (kněžiště) oddělený od lodě stupínkem s mřížkou, v presbytáři oltář, vyvýšený několika stupni schodů. Pravoslavné církve zachovávají i obdobu oné opony vytvářející prostor velesvatyně - proměňování se děje za ikonostasem oddělující presbytář od chrámové lodi a zdůrazňující, že ne všechno je přístupno lidskému chápání - je mnoho aspektů, které pro nás zůstávají tajemstvím. V západní liturgii bylo toto tajemství vyjadřováno používáním latiny v liturgii. Když papež Pavel VI. viděl poprvé novus ordo, tak zvolal "Ale kde je tajemství?" a nařídil přepracování. ("Zlí jazykové" tvrdí, že místo přepracování návrhu novus ordo byl "přepracován" Pavel VI., protože napodruhé už prakticky nezměněný návrh schválil...) Tím se zdlouhavě dostávám k tomu, co chci říci a co jsem tehdy zažil - že u tradičně sloužené slavnostní mše si každý "přišel na své" - ti "povrchní" i ti "hluboce věřící" (dávám ta slova do uvozovek, protože jsou strašně ošidná) - ti "hlouběji věřící" se prokoušou přes tu latinu tak jako tak, ví o co jde - mše je pro ně pokleknutí před Kristovým křížem na Kalvárii a ta hudba a zpěvy okolo vnímají jaksi mimochodem - nicméně i to na ně působí a mají z té mše užitek jak duchovní, tak emoční. A ti "povrchněji" věřící moc neřeší, co se u oltáře děje, jim stačí poslouchat a mají opravdu velkolepý zážitek. A pokud jde o to, zda mají ze mše také duchovní užitek - nějaký jistě ano, i když asi ne tak velký, jaký by mohli dosáhnout při uvědomělém prožití mše. To byla tradiční - tridentská - mše - byla jako ten Jeruzalémský chrám, kde se každý dostal na to své místo,ne že by musel nebo nesměl, ale že mu to tam vyhovovalo. A co novus ordo? Ten především vyhovuje intelektuální stránce člověka, který nezná latinu - rozumí tomu, co se říká nebo zpívá - to ale neznamená také nutně, že rozumí tomu, co se děje, protože se účastní rituálu - to, co se děje, symbolizuje něco dalšího. A novus ordo tento symbolismus výrazně zredukoval. Příklad - tam, kde dnes svítí před svatostánkem elektrické "věčné světlo", dřív hořel knot olejové lampy. A plamen této lampy se zapálil na Bílou sobotu od velikonoční svíce (paškálu) a zhasil se až na Zelený čtvrtek dalšího roku. Od něj se přede mší zapalovaly svíce na oltářích a také paškál - ten se dříve zapaloval při každé mši po celý rok - a to vše symbolizovalo, že milosti a svátosti, které můžeme při mši a církevních obřadech obdržet, všechny vycházejí z Kristovy oběti a jeho zmrtvýchvstání, které symbolizuje velikonoční oheň Bílé soboty. Dnešní praxe, kdy ministrant cvakne zapalovačem a jde zapálit na oltáři svíčky, už žádnou symboliku neobsahuje.... Co prosím? Ano, máte pravdu, bylo by to děsně nepraktické dolívat 3x týdně do lampy věčného světla olej a minimálně 1xtýdně ji vyčistit a přitom dávat pozor, aby ten oheň nezhasl... a očouzený strop... a těch peněz za olej... a ten kouř z té lampy byl určitě karcinogenní... Ale když se podíváte pořádně kolem sebe, tak zjistíte, že lidem to tajemno a symbolika (nejlépe tajemná symbolika) prostě chybí. Kdybych to řekl zjednodušeně, tak liturgická reforma Pavla VI. odvedla věřící z Jeruzalémského chrámu a dovedla je do večeřadla - ti, co byli na bohatě vyzdobeném nádvoří pohanů se ocitli v prosté místnosti - a světe div se - přišli o důvod tam přijít ještě jednou.
Druhý vatikánský koncil vyzval k širšímu uplatnění národního jazyka při slavení liturgie, nikoli k nahrazení latiny národními jazyky. Kromě nahrazení latiny národními jazyky došlo k výrazné změně ritu - obětní charakter mše byl upozadněn na úkor zvýraznění mše jako připomínky poslední večeře. Třetím směrem změn bylo praktické vyloučení Gregoriánského chorálu ze zpěvů při liturgii. Výsledek vidíme po 60ti letech - věřící opět hlasovali nohama - přestali chodit na mše, přestali se cítit členy katolické církve, a posvátno a tajemno začali hledat jinde. Ne nadarmo se říká, že hlas lidu je "hlasem Božím".
Jen pár poznámek: - poslední Mariánské zjevení v Evropě, které bylo Vatikánem uznané jako pravé, byla Fatima (kromě dvou míst v Belgii z let 1932 - 33). Všechny ostatní - Amsterodam, Garabandal, Medžugorje a zřejmě mnohé další, uznány nebyly. - z těch nejznámějších ve světě byly Vatikánem uznány v japonské Akitě a rvandské Kibeho. - 10 let před tím, než vypukl etnický konflikt ve Rvandě, se Matka Boží zjevila v Kibeho. - 10 let před tím, než vypukla válka v bývalé Jugoslávii, se Matka Boží zjevila v Medžugorji. - Za celou dobu války nebyla Medžugorje nijak poškozena - na rozdíl od okolních obcí. - Rezidence biskupa Žaniče byla v květnu 92 zcela zničena, biskup musel z Mostaru uprchnout. - Jak říkají Rusové - Bůh mluví jazykem událostí. Ale - dokážeme mu rozumět?
V tomto případě "ekumenický" znamená, že se toho koncilu zúčastnili biskupové celé církve, z celého světa. Dosud jich bylo 21: Ekumenický koncil – Wikipedie
Je dobré si připomínat tuto tragédii, tento zločin. Tento film, ačkoli je veden dobrým úmyslem, opakuje podvržené informace SBU o sestřelu MH17 ukrajinským letounem SU-25. Tato dezinformace slouží k tomu, aby zakryla skutečného viníka - ukrajinskou baterii Buku -M1 u obce Zaroščenoe. Krátce po tragédii - cca 3 nebo 5 dní poté, zveřejnila Ruská strana informaci o vzdušné situaci v oblasti v okamžiku tragédie - v té chvíli nebyl v blízkosti MH-17 žádný jiný letoun, teprve po dopadu boeingu na zem vystoupal na krátkou dobu do výšky nad 5 km ukrajinský letoun - dle letových charakteristik SU-25, který kroužil nad oblastí katastrofy - boeing nedopadl na jedno místo, ale rozpadl se ve vzduchu a trosky dopadly asi do pěti lokalit. Asi po roce od katastrofy zveřejnila Ruská strana svědectví vojáka - člena pozemního personálu z letiště, odkud tento letoun Su-25 vzlétl. Funkce tohoto vojáka byla zbrojíř - měl tedy přehled o výzbroji tohoto letounu - kdyby použil raketu vzduch - vzduch, nebo 30mm kanón letounu byl nabit nestandardní tříštivo-trhavou municí místo standardní průbojno-zápalné, nebo pilot byl vybaven dýchacím přístrojem pro let ve výšce nad 5 km - uvedl by to. Nic takového však nezmínil. K tomu dni ten zbrojíř uvedl, že 17. 7. 2014 ten letoun s pilotem kap. Vološinem vykonal dva lety - při prvním letěly celkem 3 Su-25, kap. Vološin jako velitel roje, vrátil se sám, protože ostatní dva stroje opolčenci sestřelili. Po přistání zbrojíř zaslechl, jak se Vološina ptal nějaký důstojník: "Co bylo s tím letadlem?" Vološin odpověděl:"To bylo jiné letadlo". Pak odletěl ještě na jeden let. Vrátil se až po setmění, a opět se ho jiný důstojník zeptal "Co bylo s tím letadlem?" Tomu Vološin odpověděl:"To letadlo bylo ve špatný čas na špatném místě". Úkolem kap.Vološina bylo tedy pozorovat situaci, nikoli působit proti letu MH-17