Nová ruská adaptace slavného Orwellova románu pro dnešní éru digitalizace, kovidu a umělé inteligence.
Film mistrovsky mísí Orwellovo „1984“ z roku 1949 s ruským románem "My" z roku 1921 od Jevgenije Zamjatina, kterým se inspiroval Orwell. Kombinuje tvrdý realismus Orwellova totalitního světa s neskutečným, utlačovacím prvkem Zamjatinovy dystopie a vytváří jedinečně vrstvené a myšlenkově provokativní vyprávění.
Ač je to ruský film, a všichni herci jsou Rusi, v Rusku jeho natáčení zřejmě nebylo povoleno, tak se toho ujala finská společnost AElita Productions a točilo se ve Finsku. V Rusku se ani nepromítá, pouze na Západě. Toto je televizní záznam z Amazon Prime.
Orwellovy knihy a podle nich točené filmy byly u nás do roku 1989 zakázané, stejně jako v Sovětském svazu. Nový světový řád za vlády Antikrista bude stát na komunistických principech. Dnešní dekadentní Západ, velký Babylon vytvořený zednáři, nakonec padne, a Izrael již pověřil Rusko a Čínu budováním Nového světového řádu. Proto zřejmě i v dnešním Rusku Orwell není žádoucí, tak jako kdysi v Sovětském svazu.
Díky Frogu, na tenhle film čekám už několik let. Tuším, že měl mít premiéru už v roce 2019. Knihu mám z antiku.
My
…
Tento film byl natočen v roce 2023, a teprve letos se vysílá, zatím jenom na Amazon Prime, odkud i pochází mnou vložená nahrávka.
Jinak dík za odkaz na knihu My. Jak vidno, mohla vyjít jen v uvolněných letech 68-69, pak už na všechno od Orwella platil tvrdý zákaz. Pamatuji si ještě, jak se právě v roce 1984 o Orwellovi hodně hovořilo, ale jeho román 1984 nebylo možné nikde sehnat. A tehdy mi ho v Bratislavě donesli studenti evangelické bohoslovecké fakulty s prosbou, jestli bych knihu nemohl nějakým způsobem hromadně rozmnožit. Oni se sami báli, protože tam u nich tehdy vládla železnou rukou Rudá armáda generála Michalka. Tak se tehdy říkalo profesorskému sboru ECAV pod vedením generálního biskupa Michalka neblahé paměti, všichni byli samozřejmě členy tzv. Křesťanské mírové konference a zároveň StB. Generál Michalko se sám považoval za druhou největší církevní autoritu na světa hned po papežovi a svým studentům ve své nadutosti a senilitě donekonečna opakoval: "Sme iba dvaja na svete, ktorí majú takú moc: pápež a ja."
Tak jsem se toho rozmnožování tehdy ujal. Má pracovna sousedila s laboratoří, kde byl elektrický psací stroj vybavený papírovou děrovací páskou. Po nocích, když na fakultě nikdo nebyl, jsem tam Orwella přepisoval na tu děrovací pásku. Labák byl sice v noci z chodby zamčený, ale naštěstí jsem měl klíč od průchodových dveří z mé pracovny do toho labáku. Když se celá kniha opsala, tak se pak jen spustilo automatické psaní z děrovací pásky a mohl jsem pořídit tolik kopií, kolik jsem jen chtěl - pro ty studenty teologie i pro své kamarády a známé. Takže to byla doba, kdy ještě žádné osobní počítače neexistovaly a kopírky byly jen ve státních obchodech, a tam to bylo přísně politicky hlídané, co tam kdo objednává k rozmnožování.