Nevím jak to máte ve slovenštině, ale v češtině to je jasné
1. člen národa se píše s velkým počátečním písmenem, tedy Ježíš byl Židem. Náboženství se píšou s malým počátečním písmenem, tedy vyznavači židovského náboženství byli židé.
2. Ježíš tedy byl Židem a současně katolíkem, protože založil katolickou církev.
3. Hajaj, ty ani nevíš co je to vtip. Každý vtip, aby byl vtipem musí mít pointu. Pointa je nezvyklým, ale logickým řešením nějaké situace.
Moje tvrzení že Ježíš byl katolíkem nemá žádné jiné logické řešení, proto nemá pointu, a tak nemůže být vtipem.

Před pár měsíci mi jeden kamarád v diskuzi dal za domácí úkol pro příště v diskuzi obhájit existenci Nejsvětější Trojice. Tak jsem se do toho pustil a zadání splnil takto.

Buďto existuje filosofie jako most mezi duchem a hmotnou realitou nebo neexistuje filosofie ani filosofové." (Chesterton)

1. Nic není skryto, co nebude zjeveno (Luk 18, 18)
Plnost bytí Boha neumíme obsáhnout smysly, podobně jako naše smysly nedokážou obsáhnout plnost bytí vody, kdy se led v čase, působením tepla mění na vodu, ta zase na páru. I když voda nemůže být současně vším, neznamená to, že je neskutečná. Její bytí je v jedné chvíli párou, ledem nebo vodou, kdežto bytím v plností je vším, čím může voda být. (sv Tomáš)
Zkušenost plného bytí vody uložíme do našeho vědomí rozumnou úvahou, nikoli smyslovými vjemy.

2. Podobně je tomu při vnímání Plnosti Boha, jen s tím rozdílem, že Boha a Božské Osoby nevnímáme smysly a tak použijeme "skryté dokazujeme méně zjevným, méně zjevné dokazujeme zjevným a zjevné nedokazujeme" (Descartes).

Bůh Otec bude dokázán v bodě 3, Duch Svatý v bodě 4 a Syn v bodě 5.

3. Důkazem existence Boha Stvořitele je druhý termodynamický zákon který říká, že "hmota v uzavřeném systému podléhá entropii". To znamená, ze plán a energie je v čase před hmotou.

4. Důkaz existence Ducha Svatého je filosofický. Bytost může tvořit jen ve vztahu. Minimálně ve vztahu já - ty nebo já - to. Kdyby Stvořitel před stvořením nebyl s ničím ve vztahu a byl samotné Já, k žádnému stvoření by dojít nemohlo.(docŠtefan Paločko)

5. Důkaz existence Božího Syna je historický. Dokazují ho očitá svědectví řady důvěryhodných svědků. Ti svědčí o Ježíšově narozeni, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení.

Zrekapitulujme si události bezprostředně předcházející vzniku židovského státu.

V roce 1947 měla Palestina rozlohu asi 35 tisíc km čtverčních, tehdy ještě byla pod anglickou správou. Angličtí úředníci udělali sčítání lidu. Žily tam necelé 2 miliony lidí s tím, že Židů bylo asi 450 tisíc, Arabů 1,3 milionu a ostatních asi 200 tisíc. Půda patřila z více než 90% nežidovskému obyvatelstvu - tedy palestinským Arabům, křesťanům, Arménům a dalším.
OSN vydal v rezoluci návrh na zřízení dvou nových států Izraele a Palestiny. Izrael podle ní měl dostat území o rozloze 24 tisíce km čtverečných a Palestina 11 tisíc km čtverečných. Takový návrh Palestinci samozřejmě nepřijali. Ale to se už s nimi nikdo nebavil.
Dnes žije na světě téměř 20 milionů Palestinců - potomků těch dvou milionů z roku 1947. Z nich většina mimo Západní Břeh a Pásmo Gazy různě po světě, ale většinou v nuzných podmínkách v sousedních státech.
Takže tvrzení o tom, že demokracie je nejlepší forma vlády tady kulhá na obě nohy.

Hajaj, tvoje výklady = jsou zase jako obvykle nesprávné, což dokazuje celý kontext, který jsi vynechal. Celé to je takto, tvůj pokřivený výklad to zcela vylučuje.

"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila."

S tím se dá souhlasit jen zčásti.
Hlavním nástrojem rozlišování je přece zdravý rozum, jak o tom svědčí evangelium.
"Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě."

Pán Ježíš nenapsal Bibli, ale založil Církev a přikázal apoštolům jit do celého světa a hlásat evangelium. Neposlal je hlásat nejakou teorii nebo číst knihu, ale hlásat Radostnou Zvěst - to co na vlastní oči viděli, že umřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých.

Evangelia nebyla původcem Církve, ale Církev vytvořila evangelia.

Rozdíl mezi pohanstvím a křesťanstvím můžeme odvodit mimo jiné z rozdílů jejich ctností. Srovnávací religionistika porovnává ctnosti od kultury Egypta, přes Řeky, Židy, Řím, Peršany, Indy, islám, Čínu, buddhismus, Japonsko, až po Desctarta, Kanta a Nitscheho a ostatni filosofické směry.
Všechna tato náboženství a filosfie považují za přirozené ctnosti všechny dobré a prospěšné mravní zásady. Jen křesťanství považuje za cnosti i víru, naději a lásku, tedy ctnosti které nepocházejí z lidské podstaty, ale z Boží milosti a tak převyšují všechny ostatní ctnosti přirozené.

Přirozené ctnosti jako jsou například moudrost, spravedlnost, statečnost nebo střídmost přijalo i křesťanství. Křesťanské ctnosti víru, naději a lásku však ostatní svět nepřijal.

Pohanské ctnosti jsou rozumné:
- moudrost jedná s ohledem na povahu věcí,
- spravedlnost zjistí co komu náleží a dá mu to,
- střídmost určí meze užívání které potom dodržuje,
- statečnost překonává strach v obtížích.

Křesťanské ctnosti jsou nerozumné:
- láska odpouští i neodpustitelné,
- naděje doufá i v beznaději,
- víra věří i neuvěřitelnému.

Nadpřirozený původ křesťanských cností dokládá i latinský výraz -virtus - znamená nejen ctnost samotnou, ale i sílu a její zdroj a čerpání ze zdroje.

Diskuze pro mne má smysl jen když v ní argumentačně prohraju, protože se z oponentových argumentů dovím něco nového o co mohu rozšířit svoje poznání.

Takže mi nejde o to co mi je nebo není jasné, o odpověď na mojí otázku "jestli to je (jsou) tvoje tvrzení, anebo jestli to stojí v Bibli."

S tím co k tomu máš nemůžu být spokojenej, protože já o voze a ty o koze.

K první části jsi mi nic z bible nedoložil - jen se domáháš mého dobrozdání.
V druhé z Bible uvádíš: "
19abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu,

3a odešli sloužit jiným bohům a klanět se jim, slunci nebo měsíci anebo celému nebeskému zástupu, což jsem nepřikázal,.. " a další.

Ala tím jsi své tvrzení také nedoložil, protože se tam nepíše jen o slunci ale i o měsíci a hvězdách- a židovský kalendář, pokud vím, je lunární. Z analogie a s přihlédnutím k tebou uvedeným veršům vyplývá, že když je sluneční kalendář špatně, tak je i lunární kalendář špatně.

Nemůžeš to z bible doložit něčím konkrétním?

Nechci vykládat Svaté písmi, o to se pokoušeli Luther, Kalvín a jim podobní a jak to dopadlo. Ale s těmi svátky je to i bez vlastního výkladu Bible jednoznačně jasné.
1. Židovský svátek Nekvašených chlebů neboli Pesah (přejití) začíná vždy 15. nisanu, takže to vychází každý rok na jiný den.
2. Křesťanská Veliká noc vychází vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. Takže to je pokaždé v neděli.

Jako katolický křesťan slavím křesťanské Velikonoce.