Janko333
no a rozbitie katolíckej monarchie bola praca slobodomurárov:

Maďarský židovský historik François Fejtö (1909-2008) rovněž prohlašuje, že zednářský projekt 18. a 19. století Spojených států evropských a světových znamená zrušení katolické habsburské monarchie a že zednáři, zejména Velký francouzský Orient v tom sehrává velkou roli.

S koncem habsbugské říše se svobodné zednářství mohlo skutečně vrátit na rakouskou půdu a zejména do Vídně. V roce 1918 je založena Vídeňská Velká lóže. V roce 1922 byl do vídeňské lóže Humanitas uveden Richard Nikolaus hrabě Coudenhove-Kalergi (1894–1972), poté byl uveden do „Mozartovy kapitoly“ jako 18. stupeň - rytíře růžového kříže starého a nastupujícího skotského ritu. Kalergi zakládá panevropské hnutí, které od začátku podporuje Vídeňská lóže.

V knize Praktický idealismus. Aristokracie - technologie - pacifismus (Pan-Europa Verlag, Vídeň-Lipsko 1925), zednář Kalergi srovnává evropského ducha s Luciferem-Prometheem, nositelem světla:

„V židovské mytologii odpovídá evropský duch Luciferovi, v řečtině Prometheovi, nositeli světla, který nese božskou jiskru na zemi, [...] otci boje, techniky, osvícení a pokroku [...]“, (s 83.) Podle Kalergiho „duch Evropy“ prolomil politický despotismus aEvropa najde sama sebe pouze emancipací od křesťanství (srov. S. 83–85).

Zednářská Evropa („l'Europe maçonnique“), prezentovaná Velkým Orientem Francie, figuruje jak v Unii evropského zednářství, tak i v Evropě, založené kulturně, politicky a sociálně na principech zednářství, včetně sekularismu (pp 70-76)), to znamená na vyloučení jakéhokoli vlivu katolické církve ze společnosti.

V Bruselu se 15. října 2010 a 30. listopadu 2011 setkaly delegace různých evropských zednářů (včetně Velkého Orientu Itálie a Sjednocených velkých lóží Německa) se svými velmistry a zástupci liberálních a humanistických sdružení s hlavami Evropské unie (s předsedy Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady) kde se měli dohodnout na společném plánu na podporu „demokratických“ a „liberálních“ ideálů.

2. března 2012 navštívil tehdejší místopředseda Evropského parlamentu ústředí Velkého Orientu v Itálii a podpořil zednářský závazek k sekularismu.

V dubnu 2011 středopravá většina v maďarském parlamentu (262 hlasů pro proti 44 proti) schválila ústavu, která vstoupila v platnost počátkem roku 2012 a je založena na Bohu a křesťanských kořenech a hovoří o tradiční rodině (muž + žena). Maďarská ústava rovněž omezuje pravomoci bank, hájí právo na život nenarozených a neuznává „právo“ na potrat ani homosexuální sňatky. Evropská unie (EU) na to reagovala hájením absolutní nezávislosti bank (ECB a MMF) a hrozbou ekonomických sankcí. Britské BBC také kritizovalo Orbánovo konzervativní „vzdalování“.

I dnes se navrhovatelé toho, co zednář Kalergi nazýval „Duchem Evropy“, snaží omezit svrchovanost evropských států a pokládá zavedení určitých politik, k homosexualitě, gender a potratům, které mají křesťanské kořeny, za neslučitelné s novou Evropou.

Janko333
Světové zednářství proti Karlu I. Rakouskému, králi a mučedníku

Poslední rakouský císař Karel I. (1887-1922) vládl také pod titulem uherského krále Karla IV. a českého krále Karla III. Tento panovník rodu Habsburků-Lotrinských-Este byl blahořečen sv. Janem Pavlem II. dne 3. října 2004 (viz zde).

Již v 19. století bylo zřejmé, že zednářský projekt pro velkou univerzální evropskou republiku znamená zkázu katolické monarchie Habsburků (viz zde). Dva svazky Positio super virtutibus také ukazují velký boj zednářů proti blahoslavenému Karlu I. Rakouskému (viz Congregatio de Causis Sanctorum, Vindobonen. Beatificationis et Canonizationis Servi Dei Caroli a Domo Austriae Imperatoris ac Regis (1887-1922) - Positio super virtutibus et fame sanctitatis, sv. I-II, Řím 1994). Z Positio budu citovat obsah a stránku.

Zde je krátká historie Božího služebníka.

Stal se císařem v roce 1916 a udělal vše pro dosažení míru, ale v červnu 1917 zednářství usilovalo o pád rodu Habsburků. V listopadu 1918 uzavírá Karel příměří. V roce 1919 odešel do exilu do Švýcarska. V dubnu a říjnu 1921 existují dva pokusy o návrat do Maďarska. 24. října 1921 je Karel zatčen. V listopadu 1921 byl předán Britům a deportován na ostrov Madeira. V únoru 1922 se kvůli chudobě, ve které se jeho rodina nachází, musí přestěhovat do nezdravého vlhkého domu v horách. Asi po měsíci ho začaly bolet plíce a 31. března 1922 se jeho stav zhoršil, konec byl na spadnutí. 1. dubna 1922 umírá (sv. I, 225-228).

Manželka blahoslaveného Karla, Jejího Veličenstva Zita (1892-1989), rakouská císařovna a uherská královna, rozděluje „působení zednářství na Božího služebníka do tří hlavních fází:

a) Ztroskotání pokusů o mír a zkáza katolické dynastie a jejího vůdce prostřednictvím listopadové revoluce roku 1918.

b) Pokus v roce 1919 získat osobně Božího služebníka pro své účely prostřednictvím nabídky opakované třikrát v době, kdy se jeho návrat na trůn zdál obzvláště beznadějný.

c) A konečně v roce 1922 poslední pokus podat záchrannou ruku panovníkovi, který byl nyní sesazen z trůnu také v Maďarsku, vězeň, exulant, zavržený celým světem, zbavený všech životních prostředků, vydán jim podle uvážení i s jeho manželkou a dětmi. Musel se vzdát koruny, kterou mu dal Bůh, a to na znamení, že se vzdává úkolu, který mu byl svěřen Bohem, měl od nynějška jim sloužit a vkládat svou naději do jejich pomoci“ (I, 596-597).

Pokud jde o první fázi, Její Veličenstvo Zita uvádí: „Definitivní rozhodnutí zednářů zlikvidovat rakousko-uherskou monarchii bylo přijato u příležitosti eucharistického kongresu ve Vídni v roce 1912. Boží služebník o tom měl zprávy až o několik dní později. Ze sdělení, které mu bylo zasláno o usnesení Velké lóže Francie (zasedání se konala v Bernu, Ženevě, Paříži a Římě a účastnili se jich také němečtí zednáři) vyplývá, že již v roce 1915 byl konec habsburské monarchie a podrobné rozdělení rakousko-uherské monarchie rozhodnutou a přísežně potvrzenou otázkou“ (I, 541).

Arcivévodkyně Elizabeth Charlotta, dcera Karla I., hovoří také o tomto zednářském plánu z roku 1915, jehož cílem bylo zničit rakousko-uherskou monarchii a katolický rod Habsburků. Tento podrobný plán byl realizován v letech 1918-19. Karel I. jej měl v rukou až v roce 1917. V tomto zednářském dokumentu ze dne 28. května 1915 (připojeném k dokumentům) se uvádí, že anglická a francouzská vláda musí vzít na vědomí, že zednářství chce zničení rodu Habsburků jako zkázu Bourbonů (srov. I, 153–154).

Zjistil jsem, že Zednářský časopis Velké italské lóže z 1. ledna 1914 (str. 3-7) publikoval překlad článku v časopise The American Freemason magazine, ve kterém anonymní diplomat a zednáři vyzývají k pádu monarchií, včetně habsburského domu (str. 6).

Ve druhé fázi, ve Švýcarsku, je Boží služebník třikrát osloven členy zednářství, kteří mu nabízejí korunu, kterou mu vzali. Na oplátku žádají svobodu pro zednářské lóže a sekularistické ústupky ve věcech školy a manželství. Boží služebník to odmítá. Jeho odpověď na zednářské návrhy zní: „To, co jsem dostal od Boha, nemohu přijmout z rukou ďábla.“ Po odmítnutí zednářů se články proti Karlovi objevují také ve švýcarském tisku (srov. Positio, sv. I, str. 173–174).

Hrabě Nicola Revertera mu hlásí zprávu od svobodného zednáře z Bernu, «Dr. Rundziehera»: aby vstoupil k zednářům a do dvou let mu bude obnoven trůn. Karel odmítá: je lepší ztratit trůn, než být součástí organizace nepřátelské vůči církvi. Další svobodný zednář, jistý von Szeck (říká se, že byl v dobrém vztahu s vévodou z Connaught), se na něj znovu obrací, ale on stále odmítá tyto zednářské návrhy (srov. I, 175).

Švagr blahoslaveného Karla, princ Xavier z Bourbon-Parmy, uvádí, že „pravděpodobně pod tlakem“ židovských kruhů, s nástupem německého hnutí a nových států se v obavě z nového antisemitismu některé zednářské kruhy mění své strategie a navrhnou Karlovi jeho návrat do Vídně a „s pomocí Ameriky“ a „silnou finanční podporou“ politickou a ekonomickou obnovu Rakouska-Uherska. Jejich podmínky: Císař musí uznat a chránit zednářství a přijmout sekularistický vliv na školu a manželství. Karel odmítá. Zednáři přišli podruhé s žádostí o další oficiální uznání pro zednářství, ale pouze o toleranci. Karel to opět odmítá a pak řekne princi Xavierovi: „Lidsky řečeno, dostal bych veškerou záruku, že si vezmu zpět své státy, a ze všech stran byl na mě vyvíjen silný tlak, abych neodmítl tuto poslední příležitost. Ale před Bohem se nemohu ospravedlnit za to, že pomocí zla získám dobro. V tom by nebylo žádné požehnání.“ Zednáři se objevují potřetí a stále žádají o toleranci k bezkonfesijnímu zednářství, škole a manželství. Karel odmítá, ačkoli tito zednáři se zabývají „nejzávažnějšími hrozbami proti němu, jeho budoucnosti a jeho dětem“ (I, 175–176).

Arcivévodkyně Elizabeth Charlotta se také zmiňuje o zednářských pokusech, k nimž došlo ve Švýcarsku od června 1919, a upřesňuje, že zednářem druhého pokusu byl Maďar (srov. I, 256–258).

Poté, co blahoslavený Karel odmítl třetí pokus zednářů, svěřil se své ženě: «Smrt je vržena. Teď se to pokazí všecko». Říká mu: „Tohle budou nyní neúprosní nepřátelé.“ „Ano,“ odpovídá velmi vážně; a pak klidně dodává: „Nikdy bych od ďábla nepřijal to, co mi dal Bůh“ (I, 594-595).

Její Veličenstvo Zita uvádí, že musil opustit Švýcarsko, je zatčen v Maďarsku a deportován na ostrov Madeira: „[...] Podle rozhodnutí různých velmocí na tajných konferencích bylo zjištěno, že měl být oddělen od mě a dětí, deportován na vzdálený ostrov a vystaven tam nejtvrdším podmínkám života. [...] Ale než se to stalo, bylo třeba naposledy nabídnout možnost záchrany života a rodiny. Možná by po tom všem byl v budoucnu poslušnější a podléhal zednářským plánům. Anglický konzul na Madeiře přišel dvakrát. Poprvé sdělil jménem konference vyslanců, zejména Anglie, že kdyby nyní abdikoval, bude mu vrácen veškerý jeho majetek, který by navíc stále byl materiálně dotován také Anglií. Pokud se nevzdá, bylo zaručeno, že se nikdy nevrátí, z Anglie nebudou povoleny žádné výsady a bylo by také zabráněno jakémukoli přidělování a zasílání peněz jinam. Boží služebník konzulovi odpověděl, že jeho koruna není prodejná. Podruhé byl postaven před hrozbu ve jménu stejných klientů o zmíněném odloučení od nás a transportu jinam, pro případ, že by bylo dokonce podezření, že plánuje nový pokus o restauraci“ (I, 595) .

Její Veličenstvo Zita pokračuje: «Byla jsem strašně vyděšená, ale on mě utěšil:„Musíme důvěřovat Bohu; Nejsvětější Srdce Ježíšovo již bude řídit vše takovým způsobem, aby byla naplněna Boží vůle, ať je to cokoli. A tím musíme být uklidněni a šťastní“» (I, 595-596).

Ve velmi špatných podmínkách, přinucen žít ve studeném a vlhkém domě, onemocní Karel bronchitidou, která pak se zvrhne v zápal plic. 27. března 1922 pozval otce Paola Zsambokima. Po zpovědi zavolá kněze k sobě a řekne „hlasitě a vážně“: „Odpouštím všem, kteří proti mně pracují, budu se za ně i nadále modlit a trpět“ (I, 213).

Když se na ostrově Madeira rozšíří zpráva o jeho smrti, znamená to jedním hlasem: „Svatý zemřel“. Někteří, když myslí na jeho utrpení, dodávají: „Mučednický král je mrtev“ (I, 221). Papež Jan Pavel II. o něm řekne: „Císař Karel od začátku pojímal svou vládu jako svatou službu svým národům. Jeho hlavní starostí bylonásledovat povolání křesťana ke svatosti i v jeho politické činnosti. […] Buďte příkladem pro nás všechny, zejména pro ty, kteří dnes v Evropě nesou politickou odpovědnost!“ .

P. Paolo M. Siano Corrispondenza Romana

Prečo má byť tŕňom v oku, že máme samostatný štát?? Krv netiekla, ako to býva v takýchto prípadoch, došlo k tomu pokojnou cestou. Slovensko to malo oveľa ťažšie, lebo muselo vo všetkom budovať od začiatku, našim bratom zostalo to zabehnuté, známe. Sama viem, ako to fungovalo za doby minulej, na SK sa vyrábalo a Praha to predávala - všetko išlo cez vrchný podnik, všetko bolo podriadené im, oni rozhodovali a schvaľovali... Obyčajný závod na Slovensku musel predávať, či nakupovať cez firmu v Prahe. Takže neviem, prečo "plačete"... I keď neviem, čo to má spoločné s danou problematikou, že Fico sa vyhradzuje proti zbrojenie UA a je za dodržiavanie veta a našu svojprávnosť. Mám dojem a presviedča ma o tom i diskusné fórum pod článkami, že Češi nám fandia v tomto a páči sa im postoj našej vlády, hlavne Fica a niektorí aj v dobrom "závidia".
Buďme preto spokojní a pokojní... Sme bratské štáty a naše vzťahy sú nadštandartné a myslím, že v každej sfére väčšinou priateľské!

Ja osobitne som plakal, keď Havel vystúpil a hovoril o rozdelení. Nechápal som, prečo sme sa museli rozdeliť. Dnes tomu už však chápem, a myslím si, že máme teraz ako Slováci s Českou Republikou lepšie vzťahy, než sme mali ako jeden štát. Je dobré, že sme sa pri rozdelení nevraždili a nemali sme vojnu, ako niekde inde. Veď mnohí boli aj zosobášení Česi so Slovákmi. Ono by sa to nepatrilo. Nemali sme medzi sebou až takú nenávistnú minulosť ako iné slovanské štáty, že by sme sa museli vraždiť navzájom. Pán Ježiš nás učil odpúšťať, a my sme museli ako Slováci odpustiť doslova všetkým svojim susedom, ktorí sa zachovali proti nám nefér, či už zo strany Čechov, Poliakov, Ukrajincov, Maďarov a Rakušanov. Na druhej strane ma však teší, že hoci sme malý národ, sme v srdci Európy a máme meno podľa Slova, možno večného Slova vteleného, máme na eurových mincách kresťanský dvojkríž, a myslím aj na Micheášovo proroctvo: Mich 5:2 5:1 A ty, Betlehem, Efrata, primalý si medzi tisícami Júdu; z teba mi vyjde ten, čo má vládnuť v Izraeli a jeho pôvod je odpradávna, odo dní večnosti, že Pán si váži maličkých, a my sme maličkí v tomto kolose EÚ, a máme názov svojho národa podľa Slova, ktoré bolo na počiatku. Sme ako Júda oproti Izraelu. Kiežby sme mali väčšie poslanie v Európe, ale nedokážeme poraziť zlého ducha, ktorý nás ničí.

Jen kvůli pravdě. Není to tak jednostranné, přece Slováci bojovali s vermachtem proti národům, které jste vyjmenoval. Tak nerozdmýchavejme antagonismy. Pokud si lidé neuvědomí ,že jsou dětmi jednoho Boha v Trojici Jediného a budou si vyčítat vzájemné křivdy a někteří volat i po pomstě, což je ďáblovo působení, nebude na světě mír. Vždyť rozděl a panuj je od ďábla. Přece neexistuje národ, kde by byli všichni dobři, nebo všichni zlí.

ani vznik Ceskoslovenska bol nelegalní cestou. boli refernda? alebo boli hlasovania v zemskych snemoch?

Slavíte? A je vůbec co slavit? 100 let od vzniku prvního židozednářského státu na světě, Masařík-Redlich na kabalistický stolec položil uťatou hlavu českého lva a nasadil mu na drápy okovy! Svobodní zednáři slaví vznik Československa jako “meritum goa”, okamžik, kdy otevřeli Evropu sionistické globalizaci!