Duch-text.
Gender ideologie - horší než Marxismus

Samo světlo přirozeného rozumu napoví, že prostý lid nemůže pojmout objem článků, předkládaných k věření. Proto církev znalost obsahu článků víry od prostého lidu nijak zvlášť nevyžaduje. Vyučuje, ale nepřezkušuje.
...V otázce spásy - církev neříká, že lidé, kteří nejsou v katolické církvi (popř. nevěřící) nikdy nemohou být spaseni. Naopak. Připouští tedy i jiné cesty ke spáse, než katolickou církev, a to právě pro to, o čem píšete, že totiž pouze Bůh zná plnost pravdy a konečné spasení záleží pouze na něm.
V praxi ale církev přijme každého, ať má názory, jaké chce, pokud chce být přijat. Je ale samozřejmě nutné, aby takový člověk toužil upřímně hledat pravdu.
Pro římskokatolíka tedy nejde o to sjednotit s Římem ve všem, ale upřímně a pokorně hledat pravdu tam, kde nesouhlasí, v jednotě se svou církví. Nevznikly právě na základě takového postoje mnohé skvělé knihy, stránky a místa, která posunula církev kupředu?
www.vira.cz/otazky/Zakladni-clanky…
P.S. Buďte dobré mysli!

Ja prijímam náuku Katolíckej Cirkvi celú.
Pre mňa nie sú autoritou schizmatické weby.
Ceskoslo,viera v Krista a život v Duchu Svätom nie je o replikovaní rôznych za anathem,zákazov a posielaní do pekiel ako to tu neustále predvádzaš.Na toto sa ťa Kristus pri poslednom súde pýtať nebude.Ani na to,koľko slobodomurarskych,židovských a iných sprisahaní si "odhalil".On u teba bude hľadať úplne niečo iné.

Znovu je třeba poukázat na dobrou znalost Písma svatého. V 15. kapitole Skutků apoštolských máme přehledně vykresleno, jak se vyvíjely první články víry.
Mnozí křesťané ze Židů zastávali názor, že pohané, kteří uvěřili v Mesiáše, se musí nechat obřezat a zachovávat Mojžíšův zákon. Tohoto názoru se přidržovali především ti, co byli dříve v sektě farizejských. Tak se na mnoha místech i učilo. Divte se, ale bylo to jedno z prvních dogmat.
Dále se ve stejné kapitole téže knihy dočteme, že kvůli tomuto článku víry vznikl spor, který se vyřešil následovně - písemným výnosem:
Sk 15:23b-29
„Apoštolé a starší (vzkazují) jako bratři pozdrav těm bratrům z pohanů, kteří jsou v Antiochii, v Syrii a v Cilicii.24Poněvadž jsme uslyšeli, že někteří od nás vyšedše pomátli vás slovy, kazíce vaše duše, ač jsme jim nedali žádného příkazu,25uvidělo se nám (shromážděným) jednomyslně vyvolit! a k vám poslati (některé) muže s našimi miláčky Barnabášem a Pavlem,26lidmi, kteří vydali život svůj pro jméno Pána našeho Ježíše Krista.27Poslali jsme tedy judu a Silu, a ti také povědí vám totéž ústně.28Vidělo se totiž Duchu svatému i nám nevkládati na vás žádného břemene více kromě těchto věcí potřebných:29abyste se zdržovali od věcí obětovaných modlám, a od krve a od udáveného a od smilství; toho budete-li se chrániti, dobře pochodíte. Mějte se dobře.“
Zde se už apoštolové opírají o součinnost Ducha svatého. Doporučuji všem, kteří jsou z pohanů, aby si tento článek víry dobře nastudovali. Věc má totiž pokračování. V průběhu času totiž na křesťany z pohanů bylo nakládáno stále větší břemeno. Až jsme dospěli do doby, v níž se jako závazné učení předkládá nejen Desatero ze zákona Mojžíšova, ale i např. další církevní patero a mnoho dalšího.
Rozmíšky a hádky jsou v církvi také stále přítomné. DVK nám znovu otevřel cestu k jednoduchosti, k minimu břemen pro křesťany z pohanů. A světe div se! Ozvali se zákoníci a farizeové, před jejichž kvasem nás varoval sám Pán Ježíš! Možná by se mohli pokusit vysvětlit, jak je možné, že se tak rapidně změnilo dogma s prokazatelnou pečetí Ducha svatého, že už nestačí pouze se zdržovati od věcí obětovaných modlám, a od krve a od udáveného a od smilství !
Sám dějinný vývoj ve svaté církvi ukázal přes všechna slavnostní prohlášení, že vyhlašovat a rušit dogmata je ponecháno lidské vůli. Vnitřním církevním sektářům zasaženým kvasem farizeů tedy opět padá zdánlivá jistota - bílá hůl slepců.

Ja o voze,ty o koze.
Prajem ti uzdravenie z tej lefebričiny aby si sa stal skutočným katolíkom a nie heretikom.
Heretik v preklade znamená "ten ktorý si vyberá".

ceskoslo,keď pápež a koncil definuje,že koncilová konštitúcia je DOGMATICKÁ,tak je,bez ohľadu nato,čo si myslíš ty.
Tak to u nás v KC je.

Kriste, dej pomoc v dnešní den,
abys byl od nás věrně ctěn
pravou služebností,
popřej k tomu své milosti,
slyš modlitby, slyš žádosti,
z nebeské výsosti.
Dej, ať jsme ve víře stálí,
kdo jsme se službě oddali
Stvořitele svého,
ať vděčně chválíme jeho,
neboť on prosby každého
uslyší věrného.
Milost, pomoc nám k tomu dá,
co je k naší spáse, on zná,
jenom stůjme v bázni,
jsouce zloby hříchu prázdni,
jen tak dojdeme od něho
života věčného.

mike tu zacitoval sv.pápeža Jána XXIII
"...co bylo přijato papeži a ekumenickými koncily řádně potvrzeno a přijato."
Všetci, čo odmietajú alebo zámerne obchádzajúbDOGMATICKÉ konstitúcie II.Vatikánskeho koncilu,ako napr.Lumen Gentium to tu majú čierne na bielom.
Učenie Cirkvi sa v priebehu časov upresňovalo a dopĺňalo.Posledný koncil je záväzný pre každého kresťana katolíka.

5. a) Kristus nazývá Šimona, syna Janova, Petrem, t. j. „Skalou". Kristus pronesl tuto větu aramejsky, jak obyčejně mluvil. Řečtina má pro „skálu" dvojí slovo: πέτρος — Petros (mužského rodu) a πέτρα — Petra (ženského rodu), a proto řecký překladatel slov Kristových užívá v těchto dvou souřadných větách: „Ty jsi Petr a na té petře vzdělám Církev svou" střídavě jednou „πέτρος" a podruhé „πέτρα", kdežto Kristus užil v obou těchto větách: „Ty jsi kéfa a na té kéfě vzdělám Církev svou" jen slova „Kéfa". Jako v prvé souřadné větě: „Ty jsi kéfa", nazývá Kristus Šimona, syna Jonášova, „Kéfou", tak jej nazývá Kéfou i v druhé větě: „ na té kéfě vzdělám Církev svou". V řeckém textu sluje syn Jonášův v prvé větě: ,,πέτρος", ve větě druhé však „πέτρα", poněvadž v prvé se rozumí Kéfou osoba Petrova vůbec beze všeho zřetele k jeho poměru k Církvi a proto užito slova „πέτρος" v mužském rodu, kdežto v druhé větě znamená Kéfa ovšem také osobu Petrovu, ale jako pevný a nezvratný základ, na němž míní Kristus Církev svou zbudovati. A k vyjádření sv. Petra jako základu Církve lépe se hodí slovo „πέτρα" v ženském rodu, poněvadž na osobě sv. Petra ve vlastním smyslu slova nevzdělal Kristus Církve své, nýbrž na jeho nejvyšším trojím úřadě, opatřeným výsadou neomylnosti. Nicméně rozuměti jest, jak „Petrem", tak i „petrou" v obou větách Šimona, syna Jonášova, což s naprostou nutností plyne z ukazovacího zájmena předloženého slovu „petra". Řecký text má: καί επί ταύτη τη πέτρα, Vulgata překládá slovně: „et supra hanc petram", rovněž náš český překlad má: „a na té skále (Sušil překládá správněji: „a na této skále vzdělám Církev svou". Kdyby slova v druhé větě: „a na této skále vzdělám Církev svou" se nevztahovala k predikátu věty předešlé: „Ty jsi Petr", pak by ukazovací zajméno ,,έπί τ α ύ τ η τη πέτρα" nemělo vůbec v tomto souvětí předmětu, ke kterému by poukazovalo a se vztahovalo. A podle textu řeckého překládá i Vulgata slova Kristova: „Tu es Petrus et super hanc Petram aedificabo Ecclesiam meam".

Tak tomu bolo a tak tomu je.A tak to bude až do konca vekov.
Počúvajte,poslúchajte a vážte si súčasného Petra,hovorí ku Vám cez neho Kristus!