Rabín Ježíš buduje své shromáždění ze svých učedníků. Každý z učedníků je až do konce pozemského putování ve škole, jejímž jediným Učitelem je Ježíš Kristus.
Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři. Mt 23:8
Ježíš nenechal své učedníky samotné. Co slíbil, činí.
15„Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. 16A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost — 17Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. 18Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít. 20V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. 21Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ J 14:15-21
Učedníky Cesty vyučuje Duch svatý.
26Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. J 14:26
Duch svatý přichází k učedníkům ve jménu Rabína Ježíše. Ve jménu jediného Učitele.
Učedníci Cesty nestaví na spekulacích (na písku). Učedníci staví na Skále, tedy na Bohu.
Tento můj článek není určen duševním lidem, aby snad posuzovali přirozeným rozumem věci Ducha. Autodidakt, který svévolně pátrá, zda by mohl získat nějakou moc, jak tomu bylo v případě Šimona Maga, se nikdy nepropátrá k pravému poznání.
Svatý Jakub píše:
5Když někdo z vás je pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a nikoho neodbývá. 6Jen se musí prosit s důvěrou a nic nepochybovat! Kdo si totiž připouští pochybovačné myšlenky, je jako mořské vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam. 7Takový člověk ať si nemyslí, že něco od Pána dostane. 8Vždyť je to muž dvojaký, nestálý v každém svém počínání. Jk 1:5-7
Svatý Duch vedl Rabína Ježíše, aby se postavil i proti tomu, co bylo vyučováno:
43Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele. 44Já však vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. 45Tak budete děti svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. 46Vždyť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? 47A pozdravujete-li jenom své bratry, co tím konáte zvláštního? Copak to nedělají i pohani? 48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Mt 5:43-48
------------------------------------------------
Příklad rozdílného popisu událostí:
19Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl. 20Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ Mt 21:19-20
---------------------------------------------------------
13A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků. 14I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli. 15A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů. 16A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží. 17Učil a říkal jim: „Což není napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“ 18Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. 19Když nastal večer, vycházeli ven z města. 20A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. 21Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“ Mk 11:13-21
Autodidakt nemůže rozumět učedníkům Cesty. Apoštol Pavel o tom píše:
9Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ 10Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. 11Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. 12A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. 13O tom také mluvíme — ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. 14Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. 15Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován. 16Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu. 1Kor 2:9-16
Duševní lidé nemohou chápat proč je tak důležité naplnit Zákon. Vezmeme jako příklad druhé Boží přikázání:
4Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Ex 20:4
Jakmile totiž člověk něco zpodobní, stane se modlářem, uctívačem tvaru, uctívačem tělesnosti. Je to, jako by ignoroval smysl slov a uctíval jen tvary jednotlivých písmen. Modlář nikdy nemůže chápat význam duchovních událostí.
Uvedu příklad:
28Asi osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. 29A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. 30A hle, dva muži s ním rozmlouvali — byli to Mojžíš a Eliáš, 31kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. 32Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním. 33I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Lk 9:28-33
Duševní člověk není schopen vnímat víc, než tělesnou rovinu popisované události. Jenže evangelista popisuje Petrův sen. Rabín Ježíš, ponořený v modlitbě (v transcendentální meditaci), nehovořil s Mojžíšem a Eliášem, ale rozjímal nad Zákonem a Proroky. Andělé k Petrovi promlouvali skrze obrazy. Proto je v textu evangelia poznámka, že Petr nevěděl, co mluví. Nedokázal sen zpracovat, nebyl nadán jako prorok Daniel nebo Josef, syn Jákobův. Když už zmiňuji Josefa, vzpomeňme na jeho sny. Ve svém snu viděl slunce, měsíc a hvězdy.
9Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd. 10Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi? Gn 37:9-10
Josefův otec Jákob uměl sen správně vyložit. V případě Petrova snu může dobře chápat pouze učedník Cesty.
To nejhorší, co mohou duševní lidé učinit, když Petrův sen zpodobní. Tím navždy zaslepí možnost dojít ke správnému pochopení. Na modlářském obraze nemůže být nic jiného, než tělesnost.
Duševním lidem vřele doporučuji, aby se nepokoušeli komentovat duchovní věci. Klidně si udělejte tři stánky, ve kterých „uvězníte" Krista, Eliáše a Mojžíše.
Poučení pro popletu samouka.
B81 Karel Kouba: Avi Liva uvedl: " Petr nevěděl, co mluví. Nedokázal sen zpracovat, nebyl nadán jako prorok Daniel nebo Josef, syn Jákobův.
Avi přesouvá problém z roviny Božího zjevení do roviny lidského „nadání“ vykládat sny. Jenže Daniel i Josef říkají pravý opak: výklad není lidský talent, ale Boží dar.
----------------------------------------------
Etymologie slova nadání.
Slovo nadání pochází z domácího českého slovesa nadati (někoho něčím obdařit).
Původ a význam:
Základem je předpona na- a sloveso dáti (dát). Nadat znamená „dát, nadělit, obdarovat“ (např. obdarovat někoho vlohami nebo klášter zbožím). Být nadán tedy znamená, že člověk dostal do vínku určité schopnosti jako dar od Boha. V historickém kontextu se slovo nadání užívalo také ve významu dnešní nadace (zřízení majetku pro určitý účel – na dání, odtud „nadání“ jako nadělení majetku).
Boží dar, talent od Boha, nadání, nadělení, jsou synonyma.