Svatými mučedníky za odmítnutí homosexu se svým králem!
Karol Lwanga (1860 – 1886) z kmene Nagweya byl jmenován majordomem krále Mwangi II. Ten vládl na území dnešní Ugandy v království Buganda. Od misionářů přijal katolickou víru, ale vzápětí odpadl, když narazil na požadavek manželské monogamie. Sám měl 17 žen, jeho otec Mwanga I. dokonce 80. Karel přijal taktéž katolickou víru a dal se pokřtít. Král Mwanga II. však svůj sexuální apetit rozšířil i na osoby stejného pohlaví. Majordomus Karel musel zasáhnout, když panovník chtěl sexuálně zneužít mladé chlapce sloužící v paláci. To nakonec přivedlo bisexuálního a pedofilního vladaře k úplné zuřivosti proti katolickým křesťanům. Nastalo velké pronásledování. Karel Lwanga a 13 dalších katolíků z královského paláce byli uvězněni. Nemravný král jim dal ultimatum: buď se dopustí sodomského hříchu a budou mu po vůli, nebo přijdou o život. Volba pro Karla a jeho druhy byla jednoznačná: raději zemřít, než zhřešit. Král nechal 14 katolíků včetně Karla upálit na hranici. Karel i v plamenech posiloval bratry ve víře a jeho poslední slova dle životopisců zněla: „Za chvíli se setkáme v ráji.“ Odvažujeme se říci, že právě díky těmto a dalším mučedníkům si Afrika navzdory současné krizi Církve uchovala větší míru autentického křesťanského ducha než jiné kontinenty. Když za nedávné lžipandemie téměř všechny episkopáty světa se podrobily nařízením svých vlád, zavřely kostely a zakázaly veřejné bohoslužby, kdy pouze jednotliví biskupové vzdorovali, v Africe jsme byli naopak někde i svědky organizovaného odporu hierarchie. Biskupové státu Togo např. vydali otevřený pastýřský list, v němž nekompromisně odmítli povinné očkování a poukázali na spojitost vakcín s potraty a na negativní účinky horší než samotný covid. Z Afriky pochází také Janvier Gbénou, kněz propuštěný ze sdružení Opus Dei za svoji kritiku papeže Františka podporujícího ideologii LGBT a tzv. partnerské svazky. P. Gbénou řekl, že papež se v této věci řídí situační etikou a nikoli katolickou morálkou. V Africe je mučednictví pro víru z rukou jejich nepřátel muslimů a komunistů na denním pořádku.
Ugandský protihomosexuální zákon z 23. 2. 2024 stanoví tresty vězení s nejvyšším doživotním pro homosexuální a lesbické styky s nezletilými a s osobami AIDS/HIV. Prezident Ugandy se vyjádřil, že zákon je nutný, neboť „agresivní západní skupiny se snaží verbovat děti pro homosexualitu“. Trestná je také každá propagace homosexuality a vůbec ideologie LGBT v médiích i jakkoliv na veřejnosti, jakož i každý homosexuální nebo lesbický styk budící veřejné pohoršení. Téměř identické zákony jako Uganda má 37 afrických zemí. A Evropa? Až do (sexuální a potratové-vražedné revoluce) 60. let 20. století měla řada států v této věci podobnou legislativu jako nyní Uganda. Praktikovaná homosexualita byla chápána jako jednání proti přírodě narušující veřejnou mravnost a ohrožující řádnou monogamní rodinu. Osobám LGBT byla nabízena možnost konverzní terapie, která byla v mnoha případech úspěšná, jak dokazují výsledky holandského psychiatra Gerarda van Aardwega a mnoha dalších. Více k tomu od dr. Radomíra Malého na: Sv. Karel Lwanga, oběť homosexuální zvrácenosti a Je zákon proti homosexuálům v Ugandě antihumánní?
